Na severu Španělska, ve městě Castrillo de Murcia, se dodnes dodržuje jeden zajímavý zvyk, ze kterého trochu mrazí. Každého roku na slavnostech Božího těla, které se konají v červnu, se na festivalu El Colacho přeskakují děti, které byly narozené v uplynulých dvanácti měsících. Na velkou matraci se naskládají děti a dospělí muži si navléknou kostýmy čertů a démonů. Pak se rozeběhnou a snaží se přeskočit ležící miminka. Pro koho to asi příliš velká zábava není, jsou jejich matky. · Trnou hrůzou, kdy se některý skokan netrefí a zašlápne právě jejich potomka.
· Jenže, co naplat.
· Zvyk je tu skutečně železná košile.
A co je k tomuto šílenému zvyku vede? Co jiného než starodávná pověra. Prý je tento rituál ochrání před zlými silami, a navíc ještě očistí od prvotního hříchu.
o Tudíž, zatímco my mírumilovně přinášíme miminka ve svátečních šatečkách panu faráři, aby zkropil jejich čelo, Španěné si vyvracejí kotníky a lámou nohy.
o Nejvíce zranění si prý odnášejí právě skokani, kteří se pochopitelně snaží neublížit ležícím dětem.
A co na to církev?Rozhodně jí na tomto rituálu nic zábavného nepřijde. Naopak. Snaží se proti ní brojit.
Rajče alespoň neublíží
Rozhodně je tedy (taktéž tradiční) rajčatová bitva proti tomu naprosto neškodná. Je pravda, že tento zvyk je tu teprve několik desetiletí, ale jak se zdá, město Buňol se ho vzdát nehodlá.
· K první bitvě došlo v roce 1945.
· Ta byla ale v docela malém měřítku a na svědomí ji mělo několik místních uličníků.
V dnešní době je to jiné. Každým rokem sem zavítá přibližně třicet tisíc nadšenců, alby se z nich staly terče pro přezrálá rajská jablka. Těch padne dokonce sto dvacet pět tisíc kilogramů. Přivezou je kamiony se širokého dalekého okolí. To by bylo kečupu. Pokud byste se chtěli zúčastnit, tak si do kalendáře zaškrtněte poslední středu v srpnu.